Proč jít studovat na Akademii - Zdena Bouchalová

Kavárna u Madony.jpg

Na Akademii jsem začala studovat v 52 letech. Moje dcera začala studovat o rok dříve a nešlo nevšimnout si u ní pozitivních změn. Zklidnila se, začala vnímat obyčejné prosté každodennosti a radovat se z nich, začala dělat ruční práce, začala se zajímat o historii, vycítila jsem, že je naplňováno cosi podstatné. Rozhodla jsem se, že to chci také.

Můj život nebyl v troskách, měla jsem rodinu, práci, byla jsem zdravá, přesto jsem měla pocit, že mi život protéká mezi prsty, že mi cosi podstatného uniká.

Myslím, že pro mne byla na Akademii velmi důležitá biografická práce. Je to největší dobrodružství, jaké může člověk zažít. Luštit tajemství vlastního osudu. Kdo jsem, odkud jsem přišla, kam směřuji. Je to cesta odvahy, síly a pokory.

Společenství kruhu spolužáků působí velmi podpůrně, prošli jsem osudy našich rodin, byli jsme konfrontováni s bolestí, s lidskými slabostmi. Porozuměli jsme, jak mocná síla dobra může v lidském osudu působit tvořivě. Sdílení osudů je hlubokým prožitkem. Skrze zájem o životy předků pochopíme, že nejsme obětmi života, že jsme stavitelé chrámů. Je to nejlepší lék na deprese. Nepoučíme-li se z minulosti, jsme nuceni ji opakovat. Po biografické práci se zlepšily všechny vztahy v naší rodině. Pochopila jsem, proč jsem se narodila do naší rodiny, jaký úkol mám naplnit. Porozumění svému osudu považuji za obrovský dar, který jsem na Akademii dostala. Nebylo to snadné, ale stojí to za to.

Získala jsem důvěru, že mohu více vědomě tkát svůj osud. Cítím, že dokážu žít pravdivě. Daří se mi rozpoznávat impulsy dobra a impulsy zla. Ty vycházejí z lidí kolem nás a považuji za důležíté rozpoznat je. Dnešní doba nás zahlcuje falešnými obrazy a je velmi těžké orientovat se.

Ve svých 6o letech se cítím dobře, mám chuť udělat ještě kus práce.

Moc dobře vím, že jsem část života žila „pro sebe“. Je krásné zažít , že patříme k sobě a vědět, že sebemenší osobní posun mění svět. A za to jsem Anežce Janátové vděčná, za to „nakopávání“, vyvíjejte se nebo budete životem vyvíjeni.

V současné době provozuji šestým rokem s manželem Kavárnu U Madony. V průběhu druhého ročníku jsem skončila obchodní činnost, přemluvila jsem manžela, aby odešel ze zaměstnání, které ho také nenaplňovalo.

Snažila jsem se vytvořit důstojný prostor pro setkávání lidí, prostor, který podporuje mateřství a kulturu. U kavárny je zahrádka s růžemi, s pískovištěm pro děti, děti tu mají maliny, lesní jahůdky. Máme ručně dělané hrníčky od Boženky Kolské, které musí potěšit každého..Kavárna je báječný sociální prostor pro sociální umění. Bez Akademie by tato kavárna v Českém Brodě chyběla.

Jsem vděčná, že jsem uposlechla radu Anežky Janátové, neprodávat v kavárně alkohol. Vyžadovalo to pevnost. Teprve po čase jsem pochopila, jakou kvalitu prostor získal. Setkání lidí jsou opravdová, rozhovory hluboké. Maminky se na zahradě starají o všechny děti, je tu cítit lidská vzájemnost, sounáležitost. S manželem se stále učíme vzájemné úctě, toleranci. Mám pocit, že je stále kolem nás co zlepšovat. Někdy se podaří zasadit růži, někdy ochráníme starý strom před lidskou zlovůlí. Jsou to drobnosti, ale dávají mému životu smysl. Sloužit celku.

Zdena Bouchalová, v současnosti majitelka nekuřácké a nealkoholické Kavárny U Madony, Český Brod
Český Brod, 23.5.2015