JEDNOHO DNE MĚLA JSEM SEN, KTERÝ SE MI NEZDÁL - GABRIELA ČEČO

Jednoho dne měla jsem sen, který se mi nezdál. Že stojím uprostřed obrovské knihovny světa.., a všechny knihy mám k dispozici.., žel byly naprosto chaoticky vyskládány a najít tu či onu pravdu jevilo se jako problém. Od té chvíle jsem věděla, že Já jsem tím klíčem k sobě samé, že uvnitř mě mohu najít všechny odpovědi. A tak začala má cesta, když seřadím v sobě všechny knihy, budu mít veškeré informace dostupné dle potřeby.. Ale kde začít?

Bylo nebylo...,

V té době jsem právě odmaturovala, odcestovala, abych si uvědomila, že hledat chci doma. A tak ke mně přišla zpráva o Akademii Tabor. Přišlo mi až neuvěřitelné, že existuje škola, ve které mohu svobodně říkat co si myslím a cítím, aniž by mě někdo považoval za blázna. Škola, která staví výuku na přímém prožitku a ne teorii, škola, kde je každý zodpovědný především sám sobě a ne uměle vytvořené autoritě.

První ročník: "HRA O KNĚŽNĚ LIBUŠI"

Každý ročník si v rámci dramaterapie vybral k nastudování jedno divadelní představení. U nás to byla hra o kněžně Libuši a Přemyslovi. K tomuto představení vyřezala jsem sošku boha Peruna z lipového dřeva. Tento první rok byl bohatý na nové tváře a setkání, z nichž některá se vryla hluboko do paměti. Objevování sebe sama v zapomenuté historii dějin národa, Evropy, vesmíru i vlastního prenatálního vývoje. Souvislosti, které pomalu vyplouvaly na povrch z hlubin nevědomí. Také hledání vlastní disciplíny a morálky vůči kolektivu i vůči sobě.

Druhý ročník: HRA „O ZELENÉM HADU A KRÁSNÉ LILII“

Tato mystická pohádka od J.W. Goethea, proměnila tento školní rok v kouzelné putování krajinou vnitřní i vnější. Obrazy z různých koutů Čech slévají se mi při tomto vzpomínání s tajemnými obrazy z této hry, která byla nesmírně bohatá obsahem i vizuálně. Vztahy mezi námi začaly se prohlubovat a vznikají pouta, která cítím do dnešních dnů. Samu sebe toužím vidět kráčet po Zlatém mostě, jenž stvořil Had, cítím však, že cesta je daleká. Čím více poznávám sebe, tím více otázek mi přichází... Jen nestoupnout na obrův stín! Začínám pracovat na částečný úvazek ve Waldorfské škole v Jinonicích.

Třetí ročník: HRA „DALSKABÁTY HŘÍŠNÁ VES“

Tento rok jsem přijala výzvu a jala se vést k nastudování divadelního představení druhý ročník. Vybrali jsme velmi veselou a důvtipnou pohádku, kde se čert převlékne za kněze. Zažívám lehkost a obrovskou sílu humoru, která je mi blízká. S novým kolektivem si uvědomuji kvality a zápory našeho ročníku. Jako Plajznerka snažím se býti strůjcem svého osudu. Všechny získané informace třídím si podle svého uvážení, vyhovuje mi zlatá střední cesta. Také cítím jako důležité zůstat otevřená i dalším proudům a směrům, jakožto i lidem různého přesvědčení.

Všichni jsme bytosti boží. A humor spojuje naše světy, které jsou jen zdánlivě odlišné.

Čtvrtý ročník: ROČNÍ PRAXE V CAMPHILL THORNBURY PARK, ANGLIE

Vhozena do moře, učím se plavat. Nabyté znalosti jsou mi jen vratkým vorem. Daleko od domova bojuji s emocemi, představami a realitou. Jsem v jednom z nejsatrších camphillů ve Velké Británii a vidím, kam vede slepé papouškování ideálů. Na prvním místě je totiž vždy člověk sám - on tvoří i ničí. Udržování formy, která ztratila život vede jen k lenosti a disharmonii.

Společně se svým přítelem hledáme způsob, jak oživit toto místo, už kvůli nám. Přicházím ale do jiného stavu a svojí energii se rozhodnu investovat do sebe. Kniha, kterou intuitivně na tomto místě čtu je o životě Kašpara Hausera, jenž se stane v příštím roce naší závěrečnou divadelní hrou.

Pátý ročník: HRA „...A Z NOCI KAŠPAR“

Po návratu do Čech jsme o miminko přišli. I přes to, či spíše právě proto jsme se vzali. Uvědomuji si, že moje Já má sice obrovské možnosti, je třeba ale neustálé pokory a úcty k vyššímu záměru. „Ne má, ale Tvá vůle se staň.“

Učím ve Waldorfské škole v Jinonicích anglický jazyk první stupeň a dále pracuji v jedné nejmenované, neziskové organizaci, která se věnuje dětem z dětských domovů. Současně se snažím dokončit pátý ročník Akademie, což shledávám jako jednu z nejtěžších zkoušek, zejména pak mé vůle.

Divadlo a současnost se prolínají zřetelněji než kdy předtím. Jakožto Pátý, kterého hraji, narážím ve své práci na absurditu byrokracie na jejímž konci je teprve lidský život. Jsem tímto naprosto znechucena a svojí malou válku vedu aspoň na jevišti. Přesto se mi nedaří přizpůsobit se takto nastavenému systému a tak v této neziskové organizaci končím, repektive dostávám výpověď.

Má druhá role v tomto představení je role matky Kašpara Hausera, která svého syna nikdy nepoznala. Tak si i já zpracovávám odtržení od svého nenarozeného děťátka. V tomto čase otěhotním podruhé. Doma dokončuji diplomovou práci na téma „Výtvarné umění jako proces poznání sebe sama“, kterou poté i s úspěchem obhájím.

Současnost

Nyní jsem druhým rokem na mateřské, máme nádhernou dceru Magdalénu. Přestěhovali jsme se z města na chalupu až k samotným hranicím s Polskem. Aspoň, než půjdu do práce. Už teď mi to nedá a jednou za čtrnáct dní vyučuji děti dramatiku v naší divadílničce. Také potřebuji jednou za čas do města. Čekají tam na mě informace zase jiné kvality, než jaké poskytuje příroda. Shledávám, že ke svému životu potřebuji obojího.

Waldorfská pedagogika je v těchto koutech země pole nezorané. Ráda bych v tomto směru působila i nadále, protože moje poslední práce mi ukázala, že lépe je býti a pracovati v takovém kolektivu, který se aspoň částečně ztotožňuje s vašimi ideály, než býti jediná. Stojí to mnoho úsilí a výsledek navíc není zaručen. A se záměrem brzy přichází i realita, tak se začínám pozvolna na vzniku jedné takové waldorfské školky podílet. Stále se ještě cítím býti mámou na plný úvazek, doma s dcerkou výtvarně řádíme a já občas po večerech. Výsledky mé práce můžete najít na webových stránkách, které přikládám.

I když jsem hrdou majitelkou Diplomu Akademie Tabor, rozhodně se necítím jako „hotová“ absolventka. Ba naopak, cítím, že mě čeká ta nejtěžší část studia, totiž praktikovat sociální umění v každém okamžiku svého života.

K tomu mi dopomáhej Bůh.

Gabriela Čečo,absolventka Akademie, waldorfská učitelka, nyní na mateřské dovolené